Emily Coxová

6. října 2007 v 22:13 | Daze |  Harry Potter a kouzlo lásky
Tak přidávám další kapitolu. Omlouvám se, že je tak krátká. Příště se snad polepším…
A nezapomínejte na komentáře!

"Co?" vymrštil se Ron na lavičce, když do něj Harry šťouchl loktem a protřel si oči.
"Měl jsem tě vzbudit," řekl mu Harry.
"Já jsem ale nespal!"
"My víme, Rone," řekl Remus s mírným úšklebkem na tváři. Ron se jen zašklebil a natáhl se po termosce s kafem.
"Jaký máme plán?" zeptal se po chvilce a pořádně si lokl vystydlého kafe. Ani se neobtěžoval s hrníčkem a pil rovnou z termosky.
"Rone, od čeho jsou hrníčky?" zeptala se Hermiona znechuceně.
"No jo," zamrmlal Ron a nalil si do hrníčku. "Tak povíte mi ten plán?"
"Já s Nym se budeme vydávat za mudlovské policisty a vy se zas schováte pod neviditelný plášť," smiloval se nad ním Remus.
"Pomocí kouzla iluze vytvoříme jejich odznaky," dodala Hermiona.
"A ty víš, jak přesně vypadají?"
"Ne, ale Tonksová jeden takový odznak má."
"Jak to? A kde vlastně je?" zeptal se Ron a podíval se na hodinky. "Už tu na ní čekáme skoro hodinu a půl."
"Je to v bystrozorské výbavě," řekl Remus. "A taky by mě zajímalo, kde se toulá. Ale každou chvilku by tu měla být."
"A je vůbec doma?" zeptal se Ron a kývl směrem k domu Emily Coxové, sestry pana Gauntleta.
"Určitě," přikývl Remus. "Podívej v druhém patře jí hraje telepize."
"Televize," opravil ho Harry. "Támhle už jde," řekl a zamával Tonksové.
"Kde ses tak zdržela?"
"Řeknu vám, ta Coleová je pěkně ukecaná," zasmála se Tonksová. "Ale k něčemu to bylo. Měli bychom se podívat na smrt její matky."
"Ty myslíš, že jí zabil Voldemort?"
"Možné to je."
Táhlo už na čtvrtou odpoledne, když probrali celej plán, vyčistili Tonksové košili od kafe, Remus si trošku pozměnil zevnějšek, začarovali kousek pergamenu kouzlem iluze a na odznaku Tonksové pozměnili jméno.
"Tak jdeme na to," řekl Remus a zvedl se z pohodlné lavičky, která stála kousek od jejího domu. Hermiona, Ron i Harry se hned schovali pod neviditelný plášť a vydali se za paní Coxovou. Když stanuli u dveří, Remus zazvonil.
"Dobrý den," řekla menší žena a otevřela dveře na řetízek.
"Emily Coxová?" zeptal se Remus tvrdým hlasem.
"Ano."
"Henry Rugg a to je moje partnerka Patricia Spearová," představil je a nacvičeným pohybem jí ukázal odznak. "Jsme od policie. Můžeme si s vámi promluvit?"
"Jistě," řekla paní Coxová a na moment zavřela dveře, aby mohla odstranit řetízek. "Pojďte dál." Všichni se vydali za ní do obývacího pokoje. Remus si všiml, že je velmi vitální na její věk.
"Můžu vám nabídnout něco k jídlu nebo k pití. Pekla jsem bábovku," zeptala se jich.
"Ne, děkujeme," odmítl Remus a Ron ho naštvaně šťouchnul do ramene.
"Jsme tu kvůli vaší neteři, Stephanie."
"Našli jste ji?" zeptala se stařenka s nadějí.
"Bohužel ne. Jen jsme v její složce narazili na jisté nesrovnalosti."
"Chudinka malá. Takové hodné děvče," posteskla si. "No jen se ptejte, slečno. Snad budu znát odpověď."
"Jednou se tam zmiňují o tajném místě v lese, které s vaším bratrem navštěvovali. Mělo by to být v blízkosti domu vašich rodičů."
"Vím, kde to je. Chodili jsme si tam s jako děti hrát," usmála se a tak zvláštně se jí zaleskly oči. "Je to takový přístřešek z kamení a dřeva. Je to asi 400 yardů od našeho domu."
"Mohla byste nám popsat cestu nebo nakreslit plánek?"
"Ale jistě," řekla a natáhla se pro papír. "Tady je náš dům a za ním vede lesní cesta. Když po ní půjdete do lesa po chvilce dojdete na rozcestí. Nedáte se ani napravo, ani nalevo, ale půjdete stále rovně. Pak už to určitě uvidíte."
"Děkujeme moc, paní Coxová."
"Není zač," usmála se na Tonksovou a vyprovodila je ke dveřím.
"Nashledanou," loučila se s nimi ve dveřích.
Tonksová se na ní naposledy usmála a mávla hůlkou: "Obliviate!" Paní Coxová se zatvářila zmateně a zavřela dveře.
"Bylo to opravdu nutné?" zeptala se Hermiona.
"Ty víš, že ano," řekl Remus.
"A proč potom to maskování?" divil se Ron.
"I Obliviate jde zlomit…"
"A to jsi vymazala paměť i těm ze sirotčince?" obrátil se Ron na Tonksovou. Ta jen přikývla.
"Nemám rád tohle mazání paměti. Vždycky si vzpomenu na Lockharta," řekl Harry a trochu se usmál.
"Támhle ze rohem se můžeme přemístit," ukázal Remus.
"My nepůjdeme do toho lesa?" zeptal se Ron.
"Už je pozdě. Půjdeme tam v sobotu."
"Až v sobotu?"
"Někteří z nás chodí i do práce," ušklíbla se Tonksová. "Vy si mezitím můžete přečíst všechny ty složky, co jsem vám zdvojila, a najít něco o paní Coleové starší." Ron se zděšeně podíval po Tonksové, ale viděl, že to myslí vážně.
"No to potěš prdel," zaskuhral a pak už se všichni přemístili před Ústředí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ililik Ililik | E-mail | Web | 6. října 2007 v 22:44 | Reagovat

Super...už jsem si říkala, že se nedočkám. super kapitolka a příště hlásit :o)))

2 EILEENhp EILEENhp | 7. října 2007 v 19:34 | Reagovat

pekná kapitolka .......dúfam že sa čoskoro dočkám dalšej

3 silvinka silvinka | 8. října 2007 v 11:03 | Reagovat

super,jdu na další

4 Enervate Enervate | E-mail | Web | 8. října 2007 v 15:50 | Reagovat

moc moc hezký :)zase se ti to povedlo :)))

5 Daze Daze | E-mail | 8. října 2007 v 22:55 | Reagovat

Děkuju moc:-)

6 Ylil Ylil | Web | 3. prosince 2007 v 22:15 | Reagovat

Ron je zkrátka nejlepší!!! uchvacuje mě jak to máš všechno skvěle promyšlený, nebo mě to tak aspon přijde...je to skvělý!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama