Sirotčinec

28. září 2007 v 21:55 | Daze |  Harry Potter a kouzlo lásky
Přidávám další kapitolu. A omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Snad se polepším. Jinak je to krásně kulatá a jubilejní 10. kapitola. Tak doufám, že bude i jubilejní počet komentářů:-)

"Nechápu proč jsme museli odejít bez snídaně," mrmlal Ron a zakousl se do svého obloženého chleba.
"Rone, vždyť si teď spořádal nejmíň pět obložených chlebů," řekl Remus. "A sám víš, že jsme museli vyrazit dřív než se vzbudí Molly."
"No jo, ale pořádná snídaně je pořádná snídaně," mrmlal Ron dál a škemral o další chleba.
"Ronalde, ještě nám musí zbýt na oběd! Navíc už tam skoro jsme," řekl Hermiona rázně a zastavila se.
"Měli bychom se už schovat pod pláště," řekl Remus a přehodil Pošukův plášť přes sebe a Harryho. Ron ho následoval a pod Harryho plášť schoval sebe a Hermionu. Jediný, kdo zůstal viditelným, byla Tonksová. Narovnala si brýle, které podle ní neodmyslitelně patří k převleku za úřednici a společně všichni přešli ulici. Ocitli se u velké kovové brány a Tonksová zazvonila.
"Přejete si?" zeptal se hlas z krabičky.
"Ta krabička mluví!" zašeptal Ron udiveně.
"To není krabička, ale reproduktor a nemluví ona ale člověk uvnitř té budovy," vysvětlovala mu Hermiona.
"Jak to?" divil se Ron.
"Prosím tě, Rone, mlč už. Já ti to potom vysvětlím."
"Chtěla bych mluvit s paní ředitelkou," řekla Tonksová přísně.
"Máte domluvenou schůzku?"
"Ne, ale jsem si jista, že mě přijme. Jsem z ministerstva." Z reproduktoru se ozvalo zajíknutí a během vteřiny se otevřely dveře od domu a cupitala k nim poněkud zavalitá postarší dáma.
"Vítejte madam," pozdravila jí s falešným úsměvem na rtech. "Paní ředitelka vás již očekává," řekla a otevřela branku. Společně s Tonksovou se tam vecpali i ostatní a následovali paní dovnitř. Vystoupali po schodech do prvního patra, kde na ně již čekala paní ředitelka.
"Zdravím vás, jmenuji se Anne Coleová a jsem ředitelkou tohoto sirotčince," podávala Tonksové ruku nějaká mladá paní.
"Těší mě," řekla Tonksová stroze. "Samantha Sternová, kontrolorka z ministerstva školství."
"Co pro vás mohu udělat?"
"Potřebovala bych kvůli statistice nahlédnout do záznamů z dvacátých a třicátých let."
"Jistě," kývla hlavou paní Coleová. "Pojďte za mnou. Archiv je hned vedle," řekla a otevřela dveře do vedlejší místnosti.
"Ou," vydralo se Ronovi z úst při pohledu na kumbál od podlahy až ke stropu plný složek.
"Co to bylo?" vyjekla paní Coleová, zmateně se rozhlížela kolem a snažila se najít původce toho zvuku.
"Co bylo co?" zeptala se Tonksové a snažila se, aby to vyznělo odměřeně.
"Vy - Vy jste to neslyšela?" zeptala se a Tonksová jen zavrtěla hlavou. "Ani ty, Jul?" otočila se na svou sekretářku. Ta také jen zavrtěla hlavou.
"To se ti asi jen zdálo," řekla Jul uklidňujícím hlasem.
"Začínám už asi bláznit. Jestli mě omluvíte, půjdu si dát do své kanceláře něco na uklidněnou. Jul vám vše ukáže," řekla stále ještě roztřesená a zmizela ve své kanceláři.
"Říkala jste dvacátá a třicátá léta?" zeptala se pro jistotu Jul a procházela kolem přeplněných regálů.
"Tady to je," řekla, když se zastavila u jednoho z regálů. "Rok 1920 začíná zde," ukázala na vrchní polici a poodešla o kus dál a zastavila se v další uličce. "A tady končí třicátá léta. A teď, pokud už nic nepotřebujete, musím za dětmi."
"Ne, děkuji. Teď potřebuju už jen trochu soukromí a klidu na práci."
"Jistě. Pro všechny případy jsem dole," řekla a odešla.
"Merline," řekl Remus, když odešla. "Jak v tomhle máme něco najít."
"Už si můžete ten plášť sundat," řekl Tonksová a zavřela dveře. Hermiona složila oba pláště a hned se vrhla k regálům. Ostatní ji neochotně následovali. Chvilku procházeli kolem polic a občas vytáhli nějakou tu složku, ale hned ji zase vrátili na místo. Ron po chvilce rezignoval a jen prstem přejížděl přes nějaké složky.
"Mám to," řekla Hermiona. "Prosinec 1926," a začala číst. Prstem přejížděla po řádcích a něco si potichu pro sebe mumlala. "P4209"
"P- co?"
"Jeho evidenční číslo, Rone."
"A na co nám bude?"
"Na tohle," řekl Hermiona a mávla hůlkou: "Accio složka P4209!" Jedna z nejobsáhlejších složek v dolní poličce se zachvěla a vletěla Hermioně přímo do ruky.
"Teda, papírem zrovna nešetřili," poznamenal Ron a prohlížel si objemnou složky v rukou Hermiony.
"Tak si to rozdělíme. Hermiono, dej mi část," vložil se do toho Remus a vzal si od Hermionu pár podsložek. Harry, Ron i Tonksová taky pár vyfasovali a všichni se pustili do čtení.
"Možná jsem něco našel," řekl Remus po chvíli. "Když mu bylo 8 let, chtěli ho adoptovat jistí Gauntletovi. Vzali si ho domů na víkend, ale vrátili ho hned v sobotu večer. Podle jejich slov byl divný a nakonec adoptovali Stephanie Cliffovou P3042."
"Gauntletovi? To mi něco říká," řekla Tonksová.
"Mohli bychom se mrknout na tu Stephanie. Třeba tam najdeme něco víc," řekla Hermiona.
"Accio složka P3042!" mávla hůlkou Tonksová a prolistovala ji. "Proboha," řekla a podala složku Hermioně. "Už vím proč mi to jméno bylo povědomé. Povídal nám o nich můj profesor na bystrozorských kurzech. Byli umučeni Cruciatem a jejich dcerka se nikdy nenašla. Na odboru pro vymýšlení výmluv pro mudly s tímto případem měli velké problémy. Byla to společensky vysoko postavená rodina a mudlovské média to rozmázli. Nakonec uvěřili, že to byl nějaký jed. Nikdo neví, kdo jim to tenkrát udělal. Myslíte, že jim to udělal Vy-víte-kdo?"
"Taky si na to vzpomínám. Bylo to ve Věštci, když jsem byl malý," řekl Remus tiše.
"Tady je o tom taky něco," řekl po chvilce Ron a zamával jim několika papíry před obličejem. "Je to zpráva od psychologa, který ho navštívil krátce po tom víkendu. Prý mu vyprávěl o nějakém tajném místě v lese, kam ho pan Gauntlet vzal."
"O tom tu je taky zmínka," přitakal Remus.
"No myslím, že víme, co hledat," řekl Harry.
"Ale jak chceš najít ,tajné místo v lese'?" zeptal se Ron.
"Jednoduše. Půjdeme se zeptat sestry pana Gauntleta," řekla Hermiona a opsala si její adresu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 28. září 2007 v 22:33 | Reagovat

AAAA!!!! nova kapitolka! a prvni koment:-D ehm...jdu ciiiiiiiist!!!

2 Ewilan Ewilan | Web | 28. září 2007 v 22:40 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaachhhhhhh! bozinku! ctu, ctu a ctu a najednou me prasti do oci nadpis komentare! vrrr! uplne jsem se do toho zazrala! je to uzasny! takovyho cekani, zhltnu to za chvilku...ale jeste si to prectu:-D jsem z toho cela paf, tahle kapitola se ti povedla, byla uzasna, dokonala! uplne jsi me vtahla do deje, do postav...fascinovalo me to! huuuf! uz se klidnim:-D tleskaaaam ti!

a koukej prihrat pokracko:-))

3 Ililik Ililik | E-mail | Web | 28. září 2007 v 23:10 | Reagovat

Fakt super, to čekání se vyplatilo. Málem jsem obrostla mechem u toho čekání, ale hlavně, že je to tu...povedlo se...moc se ti to povedlo...vážně se ti to móóóc povedlo...no...tak já končím...dobrou noc :o)

4 Sherina Sherina | 29. září 2007 v 14:30 | Reagovat

skvělá nová kapitolka :)

5 Daze Daze | E-mail | 29. září 2007 v 15:26 | Reagovat

Děkuju moc:-)))

Ewilan: Já jsem zase celá paf z tvého komentáře;-) Ani nevím, jak ti dostatečně poděkovat. Hrozně si mě potěšila:-) Děkuju

Ililik: Děkuji.. já taky končim.. nevím jak dál děkovat...

6 Polgara Polgara | E-mail | Web | 29. září 2007 v 20:12 | Reagovat

Teda, co to je? Člověk s napětím čte, je do toho zařranej a pak konec. Ale to čekání stálo za to. Je to vážně výborné.

7 Ililik Ililik | E-mail | Web | 30. září 2007 v 21:01 | Reagovat

Daze, nevím, jestli na to teď narazíš, jestli jo, tak přijd na chat. www.lide.cz do ostatních a v místnosti čtyřlístek

8 silvinka silvinka | 1. října 2007 v 11:12 | Reagovat

to bylo fakt dobrý,jen tak dál

9 Enervate Enervate | E-mail | Web | 2. října 2007 v 22:55 | Reagovat

tak tohle bylo fakt dobrý, jak ty to děláš? :)) vždycky se do toho začtu a najednou the End :(( těším se na další kapitolku :)))

10 Ylil Ylil | Web | 3. prosince 2007 v 21:44 | Reagovat

juhááá jsem po dlouhé době u tebe na blogu a jsem ráda...je to úžasný...jiný než cokoliv jinýho co jsem četla, možná je to protože z doby Harryho povídky nečtu ale řekla bych že tím to úplně nebude...vtáhla jsi mě do děje a četla jsem jedním dechem...a ron na začátku byl senzační - prostě přesnej Ron... :-D

11 Terík Terík | 2. března 2008 v 18:13 | Reagovat

Vážně jsem se začetla do tvé povídky. Promiň, že jsem nenechala žádný komenty dřív, ale vždycky jsem byla nedočkavá a musela hned na další kapitolku. Skvělé. Jen dotaz. Četla jsi HP7 (třeba v angličtině) ještě než si psala tuhle povídku? Jestli ne, tak vážně smekám! Co jinýho dodat. Hlevně jsem ráda za dvojici Hermi/Ron. Tyhle dva mám u sebe vážně nejradši. Jen tak dál! :-)

12 Terík Terík | 2. března 2008 v 18:13 | Reagovat

Pardon hlavně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama