Třeba

31. srpna 2007 v 4:25 | Daze |  Jednorázovky
Další jednorázovka... Tentokrát o Siriovi... No snad se vám bude líbit, i když mě se moc nezdá... R&R

"Mladý pane, večeře se podává," řekla domácí skřítka a uklonila se.
"Děkuju Ditzy," řekl Sirius, pokusil se o přívětivý úsměv a lítostivě se na malé stvoření zadíval. Byla u nich teprve několik měsíců. Předchozí domácí skřítku jeho matka umučila k smrti, když připálila večeři. Bylo na ní vidět, že je mladá. Dokonce mladší než Krátura o jeho vrásčité matce Gertrůdě ani nemluvě. Třásla se po celém těla a bylo vidět, že má strach.
"Můžeš jít, Ditzy," pokynul skřítce a ta luskla prsty a zmizela. Přešel k zrcadlu a upravil si hábit a vlasy. Rodiče po něm chtěli, aby vypadal vždy jako ze škatulky a on nechtěl zbytečně vyvolávat další hádku. Obzvláště ne dnes, když má své jedenácté narozeniny. Nikdy od rodičů nedostal nic, co by ho potěšilo. Dostal od nich několik lebek, hábitů a knih o černé magii, ale ve skrytu duše doufal, že se to dnes změní. Vždyť jedenáct vám není každý den. Ještě jednou se prohlédl v zrcadle a vyrazil do jídelny.
"Dobrý večer," řekl a mírně se uklonil, jak to etiketa vyžaduje. U stolu už byli všichni přítomni.
"Dobrý večer, synu," pozdravil ho jeho otec odměřeně. Sirius se zatvářil mírně zklamaně, že ani dnes se jeho chování k němu nezměnilo. U matky v to ani nedoufal. Usadil se a podávala se večeře. Nikdo ani nemukl. Až když dojedli dezert a otec si nechal nalít víno, přerušil jeho otec ticho.
"Vše nejlepší, synu," řekl monotóním hlasem, jako by mluvil o jídle. Nebo spíše o kameni. U jídla by projevil alespoň nějaký zájem. "Zde je náš dar," řekl a mávl hůlkou. Siriovi v klíně přistál balíček. S nadějí ho rozbalil, ale vypadl na něj jen společenský hábit ve zmijozelských barvách s rodinným erbem na prsou.
"Děkuji, je překrásný," donutil se říct a slzy zklamání se mu draly na povrch. Naštěstí je ovládl a nuceně se usmál.
"Vše nejlepší," řekla jeho matka bez jakéhokoliv zájmu. "Ditzy, přines mi kávu," přikázala. Skřítka se během chvilky vrátila se šálkem kávy. Když ho podávala paní domu, tolik se jí třásly ruce, že trochu vylila na podšálek.
"Nemehlo," zařvala paní Blacková a vztekle na ní ukázala hůlkou: "Crucio!"
"Ne!" vykřikl Sirius při pohledu na to nebohé, bolestí se zmítající stvoření. Přiskočil k matce a odklonil její hůlku do země.
"Jak se opovažuješ," vykřikl jeho otec a namířil na něj hůlkou: "Scutio!" Vzduchem zasvištěl bič a s hlasitým prásk dopadl na Siriovo tělo. Sirius vykřikl bolestí a skácel se na zem.
"Jak si se jen mohl opovážit, ty malý nevděčníku," prskala paní Blacková opovržlivě. "Za trest zůstaneš ve svém pokoji do odvolání." Kdyby Sirius neměl přes celou hruď krvavý šrám, který bolel, možná by se i usmál. To pro něj nebyl trest. Spíš odměna. Znamenalo to, že je neuvidí. Hnusili se mu. Jeho matka kývla hlavou na Ditzy a ta ho přenesla k němu do pokoje.
"Mladý pane, lehněte si na záda. Ditzy vám ošetří ránu." Sirius se svalil na postel a bolestivě zaskučel.
"Jsi v pořádku, Ditzy?" zeptal se po chvíli, když mu skřítka pomazávala ránu hojící mastí.
"Samozřejmě, pane. Neměl jste se mě zastávat, pane. Ditzy si to zasloužila."
"To si nikdo nezaslouží," zašeptal Sirius. Ditzy mu ránu ještě obvázala a přemístila se pryč.
"Všechno nejlepší k narozeninám," řekl ironicky Sirius a objal svého potrhaného plyšového medvěda. Ani nechtěl pomyslet, co by mu provedla matka, kdyby Jacka našla. Dal mu ho tajně jeho strýček Alphard k jeho 5. narozeninám. On a jeho sestřenice Andromeda byli snad jediní normální členové rodiny jeho rodiny.
"Copak bych toho chtěl příliš?" zašeptal Jackovi do ucha a rozplakal se.
***
"Jdeme na večeři k Malfoyovým," řekla mu jeho matka ve dveřích. "Obleč si ten nový hábit, který jsi dostal k narozeninám. Za hodinu odcházíme."
"Ano, matko," přikývl Sirius poslušně a začal se oblékat. Na hrudi měl stále viditelnou jizvu po biči. Učesal se a spolu se svými rodiči se pomocí Letaxu přemístil na Malfoy Manor. Alespoň že s nimi nešel i Regulus.
"Vítám vás, Orione," podal mu ruku Malfoy starší.
"Dobrý večer, Abraxasi," odpověděl mu pan Black a krátce stiskl jeho ruku. Paní Blacková se mezitím pozdravila s paní Malfoyovou a Lucius podal ruku Siriovi. V tichosti se na večeřeli a pan Black a pan Malfoy se odebrali do pracovny řešit obchodní záležitosti, zatímco se dámy přesunuly i s potomky do salónku.
"Sirie, letos už jedeš do Bradavic, je to tak?" zeptala se ho paní Malfoyová, i když nevypadala, že ji to opravdu zajímá.
"Ano, madam."
"Já letos nastupuji do pátého ročníku. Zrovna dnes ráno mi přišel dopis s prefektským odznakem," řekl Lucius hrdě.
"Gratuluju," řekl Sirius a snažil se, aby byla ironie v jeho hlase, co nejméně nápadná.
"Očekávám, že budeš ve Zmijozelu."
"Kde jinde," vložila se do toho paní Blacková. "Ještě aby byl v Nebelvíru," řekla a sama se tomu začala smát. Všichni kromě Siria se k ní připojili.
"Rok od roku je to větší a větší cháska, ti nebelvířané. Samí mudlovští šmejdi a krvezrádci," řekl Lucius a znechuceně se ušklíbl. Obě dámy začaly přikyvovat a začly nadávat na mudlovské šmejdy. Siriovi z nich bylo zle.
"Omluvte mne, prosím, musím si odskočit," řekl Sirius a snažil se co nejrychleji dostat od nich a jejich řečí.
***
"Mladý pane, musíme vyrazit," řekla Ditzy.
"Rodiče se se mnou nepůjdou rozloučit?" zeptal se Sirius zklamaně. Opět marně doufal.
"Ditzy vás přenese na nástupiště." Sirius si povzdechl a zdravou rukou se chytl domácí skřítky. Druhou měl ještě bolavou od minulého týdne, kdy otec zjistil, že se bavil s jeho mudlovským sousedem. Když se ocitl na nástupišti, ohromeně vydechl. Viděl všechny studenty Bradavic, jak se vítají s kamarády nebo, jak se loučí s rodiči.
"Tohle může být začátek nového života," řekl si Sirius zasněně. Poděkoval Ditzy, odvlekl si svůj kufr do jednoho prázdného kupé a se zalíbením se díval na ten mumraj venku. Po chvíli k němu do kupé vtrhl chlapec s vrabčím hnízdem na hlavě a ihned se cpal k okénku, aby se rozloučil s rodiči.
"Ano, budu hodný, mami. Budu psát. Nebudu zlobit. Budu psát. Budu se učit. A hlavně budu psát," recitoval a jeho rodiče se zasmáli.
"Tak ahoj, ty můj šašku," loučila se s ním máma a chytla ho za ruku.
"Užij si to, Jamie," rozloučil se s ním táta a vlak se konečně rozjel. Jamie byl ještě dlouho vykloněný z okénka a mával rodičům, dokud mu nezmizeli z očí. Pak zavřel okno a dosedl naproti Siriovi.
"Ahoj, já jsem James," řekl s úsměvem a podal mu ruku.
"Já jsem Sirius," řekl Sirius a úsměv mu opětoval.
"Nedáš si čokoládovou žabku? Mamka mi jich dala na cestu celý pytel." Sirius s díky přijal a začali si povídat o famfrpálu. Po chvilce zjistil, že je James do famfrpálový maniak. A hned v něm našel zalíbení. Zrovna se spolu smáli nějakému Jamesovu vtipu, když do jejich kupé vtrhl Malfoy s nějakými jeho kumpány.
"Tady jsi, Blacku. Hledal jsem tě," řekl Malfoy.
"A proč?"
"Držíme ti místo u nás v kupé. Přece nebudeš sedět s nějakou lůzou," řekl a hodil po Jamesovi zhnusený pohled.
"Já jsem tady spokojený," řekl Sirius pevně.
"Toho budeš litovat," zasyčel Lucius.
"Děje se tu něco, Malfoyi?" zeptal se nějaký vysoký kluk s primusským odznakem. Malfoy jen vztekle zavrčel a odešel.
"Ahoj, Jamesi. Všechno v pořádku?" zeptal se, když Malfoy odešel.
"Jasně. Díky, Richie," usmál se na něj James.
"Kdykoliv. Já už musím, zatím se měj, Jamesi," řekl Richie a odešel.
"Kdo to byl?" ptal se zvědavě Sirius.
"Náš soused," vysvětlil James a zkoumavě se na něj zadíval. "Ty jsi opravdu Black? Z té rodiny Blacků?"
"Bohužel... Vadí ti to?"
"Vůbec ne," řekl po chvilce James a znovu se na něj usmál. Siriovi spadl kámen ze srdce. Třeba ten život nebude tak špatnej…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ililik Ililik | E-mail | Web | 31. srpna 2007 v 9:22 | Reagovat

To bylo vážně smutný...a proto to bylo tak krásný...píšeš úžasně. Úplně jsem si to dokázala všechno živě představit. Moc se ti to povedlo

2 Ililik Ililik | E-mail | Web | 31. srpna 2007 v 9:23 | Reagovat

Ty maniaku, ty jsi to sem dávala v půl paté? To jsi ještě byla vzhůru nebo už?

3 Ewilan Ewilan | Web | 31. srpna 2007 v 11:50 | Reagovat

souhlasim s Ililik...je to nadherny, prociteny az do posledniho slovicka! smutny...:-)

4 Daze Daze | E-mail | 31. srpna 2007 v 15:11 | Reagovat

Děkuju moc:-)

Ililik: Děkuju... No abych pravdu řekla tak ještě...

5 Ililik Ililik | E-mail | Web | 31. srpna 2007 v 20:18 | Reagovat

Blázen...to já jsem už skoro vstávala (taky magor) :o)))

6 adad adad | E-mail | Web | 31. srpna 2007 v 20:53 | Reagovat

Smutný, ale moc hezký!!!!!!!!!!!

7 Daze Daze | E-mail | 31. srpna 2007 v 21:19 | Reagovat

Teď kdo je větší? Ten, kdo jde v půl páté spát, nebo ten, kdo pomalu vstává;-)

Adad: Děkuju

8 Martina Martina | Web | 1. září 2007 v 9:38 | Reagovat

super! je to fakt mazec!

9 Grencle Grencle | Web | 3. září 2007 v 14:14 | Reagovat

tahle povídka je moc pěkná..fakt se mi líbí

10 Ililik Ililik | E-mail | Web | 15. září 2007 v 7:11 | Reagovat

Daze, to mi děláš za trest??? Prahnu po dalších tvých výtvorech. Chodím sem častěj, než k sobě na blog a pořád nic. Žiješ? Napiš prosím alespoň jedno slovíčko...

11 Daze Daze | E-mail | 15. září 2007 v 12:35 | Reagovat

Ililik: Zase nepřeháněj ;-) Ale žiju a už dnes by tu měl být jeden z důkazů... Slibuju

12 Naiad Naiad | Web | 23. září 2007 v 21:54 | Reagovat

Smutné, ale krásné :-)

13 abbina abbina | Web | 23. prosince 2007 v 0:32 | Reagovat

Je to krutý...chudák Ditzy:( a Sirius, samo...napsalas to krásně. Vždycky mám u těhle povídek takovej vztek na tu jeho fanatickou rodinu! Štvou mě!

Jo a jakto že je ukončený přidávíní komentů u Cáry duše? Cítim potřebu ti napsat, jak úžasně si to napsala, už sem vymejšlela jak nejlíp tě vynachválit a najednou KOMENTY UKONČENY? tak to teda ne, nacpu ti to teda sem. Sirius měl příšernej život, takový křivdy, co musel vytrpět. Ze všech postav hp je mi nejvíc líto jeho, harryho a Severuse...s nima se osud prostě nemazlil. To, jak si popsala jeho pocity, když viděl Jamesovo tělo v troskách...to bylo vystižený a procítěný..hned se pozná, že se do postav prostě umíš vžít...nj a ještě něco bych ti chtěla říct: VESELÉ VÁNOCE, a jelikož si určitě empatickej, tim pádem i citlivej (jinak bys takový příběhy nenapsala) člověk, přeju ti aby se ti vyplnil aspoň jeden jedinej sen..nejlíp ten největší:))

14 Maysie Maysie | Web | 19. ledna 2008 v 21:11 | Reagovat

Tohle bylo pěkný, až mi bylo Siria líto.. :)

15 ClaireM ClaireM | Web | 11. ledna 2009 v 13:36 | Reagovat

Krásná jednorázovka. A co se týče Siria, tak toho osud (nebo spíš paní Rowlingová) nemá rád... Tolik katastrof a tak smutnej život, to je na jednu jedinou postavu až moc... No a když konečně našel Harryho, tak ho Rowlingová nechá umřít. Vyložená nespravedlivost. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama