Operace Lilly Potterová 2/2

29. srpna 2007 v 5:32 | Daze |  Jednorázovky
Druhá část... R&R

"Dvanácteráku, nech nás ještě spát," zakňučel Sirius a přetáhl si peřinu přes hlavu.
"Vstávejte," zakřičel znova James a strhl z Rema peřinu. "Za dvě hodiny už začíná nejdůležitější zápas sezóny!"
"To je podle tebe každý," zaprotestoval Remus a snažil se před ním schovat pod polštář. James se nevzdával a otevřel na ně okno. Do pokoje vnikl studený vzduch z listopadového rána. Remus se zatřásl zimou a zvedl se z postele. James tahal Siria za nohu z postele a zároveň z Petra stahoval peřinu. Když se mu po dlouhé chvíli podařilo všechny zburcovat, vyrazili na snídani.
James se ihned připojil ke svému týmu a začal poradu. Ostatní Poberti se posadili kus od nich, aby nerušili.
"Nazdar kluci," pozdravil je Alex. "Co vy tady takhle brzo?" zeptal se jich, když si k nim přisedl.
"Ahoj Alexi," pozdravil ho Remus, zatímco Sirius s Petrem jen kývli na pozdrav. "No když máš na pokoji famrpálového maniaka a kapitána týmu k tomu, nemůžeš očekávat, že se v den zápasu vyspíš."
"Koukám, že nás stihlo stejné neštěstí. Duncan s Ewanem sice nejsou kapitáni, ale v posedlosti se s Jamesem můžou rovnat," zasmál se Alex a pustil se do snídaně.
"Nevíte, kdo dneska bude komentovat zápas?" zeptal se po chvilce Petr.
"Nevím. Včera jsem se ptal McGonagallové a řekla mi, že se mám nechat překvapit. Ani James to neví. Právě ten mě za ní poslal," řekl Remus.
"Já to vím," přerušil ho Sirius.
"Jo, a kdo teda?" vyzvídal Alex.
"No já přece," řekl Sirius a zářivě se na všechny usmál.
"A proč ses nám nepochlubil dřív?" zeptal se ho Remus.
"No já sám to vím od včerejška, kdy mě o to McGonagallová požádala. A včera večer měl James opět svůj monolog a přerušovat ho je životu nebezpečné," vysvětloval Sirius s úsměvem.
"Měli bychom vyrazit, ať chytneme nějaké slušné místa," řekl Alex a začal se zvedat.
"To je pravda. Minule nám je vyfoukly Jamesovy fanynky," řekl Remus. Petr jen zaskučel a snažil se narvat co nejvíce jídla do kapes. Na stadion dorazili mezi prvními a zabrali si ty nejlukrativnější místa úplně nahoře. Sirius se s nimi rozloučil ještě před stadionem a vydal se spolu s McGonagallovou na komentátorské stanoviště. Cestou do něj něco stále hučela a on jen pokyvoval hlavou.
"Dobré ráno, dámy a pánové. Vítejte na letošním druhém famfrpálovém utkání! Dnes se utká družstvo Havraspáru s famózním družstvem Nebelvíru."
"Blacku, varuji vás!"
"Omlouvám se, paní profesorko. Vyklouzlo mi to," omlouval se Sirius a usmál se na ní. "Jako první nastupuje družstvo Havraspáru. Prosím přivítejte Ruth Thomasovou, Briana Martina, Lee Thompsona, kapitánku Susan Bakerovou, Billa Bakera, Gary Harrise a Renee Nelsonovou!" vykřikl Sirius a diváci nadšeně zařvali.
"A nyní nastupuje družstvo Nebelvíru, s ladností jim vlastní. Přivítejte Amandu Hillovou, Duncana Cartera, Sunshine Andersonovou, Ewana Druma, Matthewa Hayridge, Florence Julesovou a kapitána Jamese Pottera!" zařval nadšeně a pokřik nebelvírských fanoušků málem zbořil stadion. Několik dívek na tribunách rozvinulo transparent ,Milujeme tě, Jamesi!' a nadšeně pištěly. Mezitím si na hřišti kapitáni podali ruce.
"A camrál je vyhozen. Zápas může začít. Jkoa první se camrálu ujala havraspárská střelkyně Ruth Thomasová. Přihrává Martinovi a ten nahrává Thompsonovi. Thompson střílí, ale Florence jeho střelu vykryla a nahrála Sunshine, která už se žene na havraspárské obruče. Nahrává Amandě a ta skóruje. Nebelvír vede 10:0!" Z nebelvírských řad se ozval uširvoucí řev. Za chvíli už Nebelvír vedl 90:40.
"A James Potter se řítí střemhlav k zemi. Že by zahlédl zlatonku? Renee Nelsonova se vydala za ním, ale James má dostatečný náskok. Řítí se neskutečnou rychlostí k zemi. 200 stop… 100 stop… 50 stop…30 stop…10 stop… Sakra, Jamesi, zvedni to!" začal hysterčit Sirius. Dál už nekomentoval. Bez dechu pozoroval jak se jeho nejlepší kamarád nekontrolovatelně blíží k zemi. Na poslední chvíli to naštěstí vybral, natáhl ruku a sevřel zlatonku.
"James Potter chytil zlatonku! Nebelvír vyhrává 240:40! Dvanácteráku, ty spodky mi nezůstaneš dlužen," řekl Sirius a rozběhl se s davem na hřiště poblahopřát hrdinovi dne.
"My vyhráli! My vyhráli!" skandovali všichni a vzali členy týmu na ramena a společnými silami je donesli až do šaten. James se ještě zastavil ve dveřích a podal Removi, který byl nejblíž, zlatonku. Sirius s Petrem se odpojili od ostatních a vydali se do kuchyně pro nějaké jídlo a pití na oslavu. Když dorazil James a ostatní členové týmu do společenské místnosti, zábava už byla v plném proudu. Na stolech bylo několik táců s chlebíčky a bas máslového ležáku. Po vstupu se na ně všichni sesypali a ještě jednou jim gratulovali. James se prodral davem až k Záškodníkům. Sirius mu hned podal jednu láhev máslového ležáku.
"Na Dvanácteráka," zvedl Remus svou láhev k přípitku.
"Díky, kluci," usmál se na ně James a připil si s nimi. "Reme, máš to?" Remus jen přikývl, podal mu krabičku a pergamen s brkem. James se znovu usmál a dal se do práce. Na pergamen napsal krátký vzkaz, připevnil ho ke krabičce a ještě na ni vykouzlil mašli. Sirius si všiml, že se Lilly zvedá a tak podal Jamesovi neviditelný plášť.
"Máš příležitost." James se rozhlédl a pak se zakryl neviditelným pláštěm a doufal, že si ho v tom mumraji nikdo nevšimne. Rozběhl se za Lilly, která zrovna vstupovala na schodiště do dívčích ložnic. Podařilo se mu proklouznout až k ní do ložnice a položit krabičku na její postel.
"Co to tu je?" zeptala se Lilly sama sebe a zvědavě si začala číst vzkaz: "Chytil jsem ji jen pro tebe. Nikdy ti neuletí. Navždy tvůj J." Lilly se nadšeně usmála a rychle otevřela krabičku. Vyletěla z ní zlatonka a začala kroužit kolem její hlavy.
"Jamesi," vydechla a se zalíbením sledovala zlatonku jak krouží kolem. James se spokojeně usmál a vyplížil se z pokoje. Zapomněl ale na kouzlo na schodech, a tak s dušeným výkřikem sjel po kamenné skluzavce zpět do společenské místnosti. Naštěstí byl stále zakrytý neviditelným pláštěm. Propletl se mezi lidmi a dosedl do křesla k ostatním Pobertům a sundal ze sebe neviditelný plášť.
"Tak co, dostal ses tam?" zeptal se ho Sirius.
"Jo, dostal, ale dolů jsem se svezl," řekl James a vyvolal salvu smíchu.
"A jak si dopad?" zeptal se ho Remus.
"Nadmíru dobře," usmál se James.
"Dvanácteráku, myslím, že s tebou chce někdo mluvit," řekl Sirius a odtáhl zbytek Pobertů pryč.
"Ahoj Lilly," řekl James a postavil se.
"Ahoj," řekla Lilly nervózně. "Já jsem ti chtěla jen poděkovat."
"Není zač," usmál se na ni. "Počkej, Lilly. Nechceš si dát třeba máslový ležák?" zeptal se ji rychle James, když chtěla odejít.
"Ne, děkuju. Ještě si musím napsat esej na přeměňování," řekla a zmizela na schodišti do dívčích ložnic.
"Kámo, myslím, že je čas na finální fázi," poplácal ho po zádech Sirius, který všechno z povzdálí sledoval.
"Taky si myslím," přidal se k němu Remus. James se spokojeně usmál a napil se máslového ležáku.
***
James seděl u stolu a všude kolem se povalovali zmačkané pergameny. Zamyšleně si hrál s brkem.
"To je ono!" vykřikl nečekaně a začal hledat prázdný pergamen. Když ho našel, napsal na něj krasopisem vzkaz pro Lilly.
"To je ono," opakoval si a naposledy si ho pro sebe přečetl: "Nevěřila jsi mi, když jsem ti říkal, že tě miluju. Věř mi alespoň teď, když v slzách říkám: "Miluj mě!" Pokud mi věříš, přijď k jezeru. Budu tam na tebe čekat. S láskou Tvůj J." Spokojeně se usmál, složil pergamen, napsal navrch ,Lilly' a šel se pochlubit Remusovi.
"Teda Jamesi. To se ti vážně povedlo," pochválil ho Remus. "Ale docela mi vrtá hlavou, kde si narazil na ten mudlovský citát, podle kterého jsi to napsal."
"Četl jsem ho v oblíbené knížce citátů Lilly."
"Ona ti půjčila svou knížku citátů?" zeptal se ho překvapeně Remus.
"No, to se zrovna říct nedá," přiznal se James a mírně zčervenal. Remus jen protočil oči v sloup a zamrmlal něco o tom, že si to mohl myslet.
"A kdy jí to pošleš?" zeptal se ho pochvíli.
"Zítra. Končíme společně."
***
Poberti seděli ve společenské místnosti a čekali, až se objeví Lilly. Ta po chvilce prolezla otvorem a s náručí plnou knih se uvelebila u stolku u okna. James se usmál a vyrazil do sovince.
"Tak, Flakey, dnes je tvůj velký den," pošeptal James svému puštíkovi a ten ho vlídně klovl do prstu. "Tohle zanes Lilly Evansové do společenské místnosti a nikde se nezdržuj. Moc mi na tom záleží." Přivázal mu vzkaz k nožce a vypustil ho ven. Sám se vydal ven z hradu na školní pozemky. Venku bylo chladno a všichni už očekávali sníh. James si zachumlal bradu do šály, posadil se u jezera na zem a zády se opřel o strom. Pomalu ale jistě ho začaly přepadávat černé myšlenky, že nepřijde. Litoval, že Pobertův plánek nechal v ložnici. Na tom by viděl, jestli k němu jde. Vytrhl stéblo seschlé trávy a začal si s ním nervózně pohrávat. Nevěděl, jak dlouho tam sedí. Připadalo mu to jako věčnost a už ho začala opouštět naděje, že Lilly přijde. Už to chtěl zabalit, když za sebou uslyšel její líbezný hlas.
"Věřím ti…"
první část

A/N: Čistě technická poznámka: 1 stopa je asi 30 cm.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Grencle Grencle | Web | 29. srpna 2007 v 9:17 | Reagovat

teeeda....tohle je moc hezká povídka....neuraž se, ale musím se přiznat, že se mi tvoje jednorázovky líbí mnohem víc, než tvoje kapitolovky...těším se až přijdeš s nějakou další

2 Ililik Ililik | E-mail | Web | 29. srpna 2007 v 10:53 | Reagovat

To je fakt krása.  takovémhle podání jsem to ještě nečetla. Úplně jsi mě navnadila...že bych napsala nějakou jednorázovku???   Moc se ti to povedlo... :o)

3 Ewilan Ewilan | Web | 29. srpna 2007 v 11:36 | Reagovat

ty jo! tak to bylo nadherne napsany! nic takovyho jsem jeste necetla, Ililik ma pravdu! pises nadherne, jsi hrozne sikovna, pokracuj dal...sice je tohle jednorazovka, ale fakt se ti moooc povedla!

4 Daze Daze | E-mail | 29. srpna 2007 v 15:35 | Reagovat

Teda... Děkuju moc... Vehnaly jste mi ruměnec do tváří:-)

Grencle: To víš, že jsem se neurazila:-)

Ililik: Jestli nějakou napíšeš, tak se máme určitě na co těšit.

Ewilan: Děkuju... Děkuju moc

5 adad adad | E-mail | Web | 29. srpna 2007 v 21:52 | Reagovat

Nádhera!!!!!!!!!!!!!!!! Píšeš fakt skvěle!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Už se MOC těším na další jednorázovku nebo kapitolku k HPaKL

6 Polgara Polgara | E-mail | Web | 30. srpna 2007 v 9:30 | Reagovat

Musím souhlasit se všema co už psali...je to výborný a už se moc těším na další!!!!

7 Adrianne Adrianne | Web | 3. září 2007 v 15:02 | Reagovat

Ježiš to je skvělý. Jsem naprosto nadšená. Super nápad. Dvojici James/Lily miluju, takže jsi mě potěšila. Vážně skvělá jednorázovka.

8 Terík Terík | 7. září 2007 v 18:23 | Reagovat

Sráááááááššně krásný!!!!!!!! Jen tak dál!! Super!

9 Kristine Kristine | 17. září 2007 v 15:11 | Reagovat

Ako začať? je to ťažké, aby som nebola patetická;D Chcem Ti poďakovať za krásny zážitok. Celý príbeh bol nápaditý, vtipný a mal svoje čaro. Páčilo sa mi, ako tímovo spolupracovali všetci záškodníci a držali pokope :) Je to napísané pútavo a s citom, preto ma to veľmi oslovilo ;) len tak ďalej:D

10 Daze Daze | E-mail | 17. září 2007 v 21:47 | Reagovat

Děkuju:-) Děkuju všem. Tolik chvály si ani nezasloužím.

Kristine: Přivedla si mě až do rozpaků. Moc ti děkuju:-)

11 Naiad Naiad | Web | 23. září 2007 v 20:00 | Reagovat

Krása :-) souhlasím s Kristine, která to naprosto vystihla :-) Příběh byl jak romantický tak i vtipný a to já mám nejradši :-) Opravdu píšeš moc poutavě a krásně se to čte :-)

12 nardi nardi | 26. září 2007 v 19:41 | Reagovat

doufám, žře bude i pokračování.

13 Tinka Tinka | Web | 30. září 2007 v 14:16 | Reagovat

To byla kráááááása.

14 Natálie Natálie | 12. ledna 2008 v 15:24 | Reagovat

Tak romantické. :-D

15 Maysie Maysie | Web | 19. ledna 2008 v 21:01 | Reagovat

To bylo pěkný.. =)

A ohledně těch 10 stop, než by to Siri řekl, tak je James placka ne? =D

16 Amy P. Amy P. | Web | 25. února 2008 v 19:14 | Reagovat

Krásně a skvěle napsaný. Miluju povídky z doby Pobertů a zvlášť ty alespoň trochu zamilovaný

17 Makkakonka Makkakonka | Web | 31. května 2013 v 16:23 | Reagovat

pěkná povídka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama