Návrat „domů“

3. června 2007 v 22:14 | Daze |  Harry Potter a kouzlo lásky
1. kapitola

Byl večer a v Zobí ulici vládl klid a ticho. Jen tu a tam byla slyšet televize, když nějaký nahluchlý občan ji měl moc nahlas. Vypadalo to na další klidný večer, když se ozval dlouhý a pronikavý výkřik.
"Neee," zařval strýc Vernon.
"Tiše Vernone, nemusí to slyšet celá ulice," snažila se ho utišit teta Petunie, která se nervózně rozhlížela po okolí.
Strýc Vernon přikývl a pokračoval téměř šeptem: "V žádném případě nestrpím, aby tu u nás v domě přebývali tví úchylní kamarádíčkové."
"Být vámi tak si to ještě rozmyslím, když to nepůjde po dobrém, nebojíme se použít sílu," řekl Ron a na důkaz toho, že to myslí vážně, vytáhl svou hůlku.
"Dej to pryč," řekla roztřeseně teta Petunie.
"Jen se neboj Petunie. On ji nesmí použít nebo by ho vyhodili z té školy pro úchyly," řekl Vernon a snažil se, aby to vyznělo přesvědčivě.
"Tak to vás asi zklamu, pane Dursley," vložila se do toho Hermiona, která překvapivě měla hůlku taky vytaženou. "Já i Ron jsme plnoletí, takže kouzla můžeme používat bez hrozby vyhození ze školy. Proto bych vám radila abyste nás pustili dovnitř. Je nezdvořilé, nechat nás přede dveřmi, kde na nás všichni sousedé vidí. A vy byste určitě nechtěli, aby někdo viděl naše hůlky nebo dokonce nějaké kouzlo, že?" zakončila svou řeč a Dursleyovi uhnuli ze dveří, aby mohli projít. Hermiona si vzala svůj kufr a vykročila do domu. Harry a Ron ji vyvalenýma očima a otevřenou pusou následovali.
Petunie za nimi rychle zavřela dveře a řekla: "Dobře můžete tu zůstat, ale nečekejte, že vám budu vařit."
"V to jsme ani nedoufali, madam," pravila Hermiona s úsměvem. Pak se otočila na Harryho a řekla: "Harry, dovedeš nás prosím do svého pokoje? Máme ještě spoustu práce."
Harry, stále zaskočený Hermioniným chováním, tupě přikývl a vydal se nahoru po schodech.
"Teda Hermi, to bych do tebe neřek. Fakticky si válela," pochválil ji Ron, když složili kufry u Harryho v pokoji.
"Díky Rone, ale teď se musíme dát do práce. Trochu bych to tu zvětšila a rozhodně zvukově utěsnila, nechceme přeci, aby Dursleyovi slyšeli, co si říkáme," řekla Hermiona rozhodně a začala se rozhlížet kolem. "No, nejdříve bychom asi měli uklidit," dodala po chvilce a mávla hůlkou. Oblečení se složilo a vrátilo zpátky do skříně, knížky zpátky do knihovny a dokonce i postel se ustlala.
"Teda, jak můžeš být tak nepořádný," řekla znechuceně a Harry se mírně začervenal.
"Regius," vykřikla a mávla hůlkou. Místnost se zvětšila na dvojnásobek. Pak přidala ještě pár dalších a rozhlédla se kolem.
"Tohle by snad mohlo stačit," pochválila se Hermiona.
Harry a Ron se udiveně rozhlíželi po pokoji. Vůbec to tam nevypadalo jako dřív. Na jedné straně byly 3 křesla a stůl, u okna byly postele se závěsy, které byly totožné s těmi bradavickými, a na pravo od dveří byl prostor se spousty polštářky, kde budou nacvičovat nová kouzla.
"Wow," vyrazil se sebe Ron.
"To je nádhera," přidal se Harry.
"Díky kluci," usmála se na ně Hermiona.
Všichni se uvelebili ve křeslech a chvilku mlčeli a obdivovali nový vzhled pokoje.
"Teď bude všechno jiné, že ano? Myslím teď, když zemřel jediný člověk, kterého se kdy Vy-víte-kdo bál," prolomila ticho Hermiona a rozvzlykala se. Ron přelezl k ní na křeslo a objal jí.
"My to zvládneme. Bude to těžké, ale zvládneme. Nesmíš zapomínat, že jsou tu ještě nejméně tři lidi, kterých bych se Voldemort měl bát. My tři. Harry je předurčen k tomu, aby ho zastavil. A já udělám vše pro to, abych mu pomohl," řekl Ron odhodlaně a usmál se na Hermionu.
"Díky Rone, vážím si toho, co si řekl, ale nechci vás ohrozit. Možná by bylo lepší, kdybyste se mnou nebyli," řekl Harry.
"Tak na to hned zapomeň, Harry!" vykřikla Hermiona výhružně. "Ron má pravdu. Budeme s tebou. Budeme bojovat po tvém boku, ale nejdřív se musíme připravit. Zítra zajdu na Příčnou a koupím nějaké knihy. Máme měsíc a půl na to abychom se naučili nějaké nové kouzla a zjistili co nejvíc o viteálech. V tomhle domě jsme do tvých 17. narozenin v bezpečí. Měli bychom toho využít a připravit se. Ale teď si hlavně musíme odpočinout. Takže dobrou noc," skončila Hermiona rozhodně a sjela přísným pohledem Rona, který chtěl protestovat. A tak se všichni bez řečí zvedli a odebrali se do postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 6. června 2007 v 17:51 | Reagovat

wow, ta Hermi je fakticky dobrá! líbilo se mi, ak setřela Dursleyovi. začíná to pěkně :D

2 Anorien Anorien | E-mail | 9. července 2007 v 16:45 | Reagovat

skvělý! doufám že to bude pokračovat ve stejnym stylu...(hlavně s hermy:c))no nic jdu číst další kapču...

3 Ylil Ylil | Web | 10. srpna 2007 v 22:02 | Reagovat

wow, tak Hermiona mě teda dostala - du rychle na další kapču

4 Ililik Ililik | E-mail | Web | 12. srpna 2007 v 20:57 | Reagovat

Dobrý..., co to kecám, skvělý. Já už mám sedmičku přečtenou, ale kdyby mi tohle někdo předtím někdo podstrčil, že je to 7. díl, tak bych tomu věřila. Má to super děj, spád, bezvadně jsi popsala charaktery postav...

5 Enervate Enervate | E-mail | Web | 2. října 2007 v 20:21 | Reagovat

super:)

6 Naiad Naiad | Web | 8. října 2007 v 23:36 | Reagovat

Ta Hermiona byla opravdu skvělá! :-)

7 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 21. února 2008 v 14:35 | Reagovat

Hermiona se nám rozjela;o) Líbí se mi to, takže jedu dál=o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama