Dopisy a vzpomínky

3. června 2007 v 22:42 | Daze |  Harry Potter a kouzlo lásky
3.kapitola

Ještě dlouho po odchodu Freda a George si Ron s Harrym hráli se zrcátky. Posílali si přes ně zprávy z jednoho rohu pokoje do druhého. Občas se pokusili spojit i s Hermionou, ale ta nejevila sebemenší zájem se k nim připojit. Po pravdě řečeno, po chvíli začala litovat, že se to nedá vypnout. Asi by jim to vydrželo až do Vánoc, kdyby na okno nezaťukala malá, ušmudlaná sova pálená. Ron, který měl k oknu nejblíže, se musel, ať už chtěl nebo nechtěl, zvednout a odložit zrcátko. S remcáním se zvedl a chtěl převzít dopis. Sovička ho jen klovla do prstu a namířila si to k Harrymu.
"Pro dobrotu na žebrotu," skuhral Ron a zkoumal svůj zkrvavený ukazováček.
"Kdo ti píše?" zeptala se Hermiona, která už byla taky na nohou, aby mohla Ronovi uzdravit prst.
"Jenom Remus, že se zítra zastaví."
"A psal, co chce?" zeptal se pro změnu Ron.
"Něco pro nás má," odpověděl Harry neurčitě a podal sově pamlsek. Ta ho děkovně klovla do prstu a vyletěla na cestu zpět k odesílateli.
"Já si jdu lehnout. Jsem hrozně unavený," řekl Ron a na důkaz si zívl.Hermiona se podívala na hodinky a uznala, že je čas jít spát a tak se oba dva vydali na kutě. Harry ještě chvíli o něčem přemýšlel. Po chvíli opět vytáhl svoje zrcátko.
"Ginny," řekl tiše a napjatě čekal, co přijde. Když se víc jak pět minut nic nedělo, zklamaně ho odložil a šel si taky lehnout.
»Třeba ho ještě od kluků nedostala, « napadlo ho ještě a ihned potom usnul.
Ráno se Hermiona ani neobtěžovala je budit slovy a rovnou je postříkala vodou. Tentokrát si to kluci už nenechali líbit. Vrhli se a ni jako jeden muž. Povalili ji na zem a začali ji lechtat. Hermiona se začala svíjet a snažila se je zastavit. Bránila se, seč mohla, ale byli v přesile.
"Klu-ci má-te na sto-le sní-da-ni," vykřikovala mezi záchvaty smíchu. Na to kluci slyšeli. Naráz toho nechali a rozběhli se za jídlem.
Po vydatné snídani pokračovali ve výcvikovém plánu Hermiony. Hned po jídle si šli potýrat tělo, ale tentokrát už všichni tři. Poté si zkoušeli nějaká ta nová útočná i obranná kouzla z bílé magie, které našli v knihách, co přinesla Hermiona. Společně si připravili oběd, najedli se, svalili se do křesel a hledali zmínky o viteálech. Po hodinovém bezvýsledném hledání se ze zdola ozval zvonek. Ron, kterého to hledání vyloženě nebavilo, využil příležitosti, odhodil knížku a běžel otevřít.
"Ještě, že tu nejsou tvá teta a strýc. Asi by nebyli nadšení, že si sem vodíš návštěvy," podotkla Hermiona. Harry jen něco nesrozumitelně zamručel a zvedl se, aby se mohl přivítat s příchozími.
"Ahoj Reme, ahoj Tonks. Jak se vede?" optal se zdvořile a na uvítanou jim potřásl rukou.
"Nic moc, na ministerstvu je blázinec," odpověděla Tonks a posadila se vedle Remuse. Ten dal také gestem najevo, že se nemá nijak světoborně.
"Chápu," řekla Hermiona, "a co, že jsi nám to chtěl?"
"Našli jsme Brumbálovu závět," začala Tonks. "A byli tam pro vás dopisy," dořekla a podala jim dopisy. Jeden byl pro Harryho a jeden byl pro Hermionu a Rona.
"Také vám něco dokázal. Tobě, Harry, odkázal Fawkese a myslánku. A všem dohromady odkázal spousty knih," doplnil ji Remus a jakoby odnikud vytáhl dvě velikánské krabice plné knih a myslánku. A pak pokračoval: "Než půjdeme, chceme vám něco ukázat." Z kapsy vytáhl malou lahvičku, která byla plná stříbřité tekutiny, ve které Harry ihned rozpoznal vzpomínku. Nalil ji do myslánky a pokynul naší trojici, aby si posloužili. Ron, Hermiona i Harry se postupně ponořili do Brumbálovy vzpomínky.
Když se kolem nich rozjasnilo, zjistili, že jsou v Brumbálově pracovně. Co je překvapilo, bylo to, že tam s ním byl Severus Snape. Harry opět neudržel nervy na uzdě a vrhl se na něj. Neuvědomil si ale, že to není skutečnost a tak jím jen proběl a ještě k tomu upadl. Hermiona ho zvedla a gestem mu naznačila, ať je zticha.
"Severusi, jsem rád, že jsi mi to řekl," začal Brumbál.
"Ale Albusi, neměl bys být znepokojen?"
"Myslíš, jestli bych se neměl obávat o svůj život?" řekl Brumbál a podíval se na Snapea, který jen přikývl.
"V mém věku není smrt obávaná, ale očekávaná. A ty sám víš, že mi mnoho času nezbývá," řekl a podíval se na svou zčernalou ruku. I Snape na ní ulpěl pohledem.
"Proto se o sebe nebojím. Ale ano, tvá zpráva mne velmi znepokojila. Ale jinak, než si myslíš. Nebojím se o sebe, Voldemort už pověřil mnoho svých nohsledů mou vraždou a stále jsem naživu, ale o Draca. Nesmíme mu dovolit, aby se zničil. Nesmíme mu dovolit, aby se stal vrahem. Ne mým, ale vrahem své nevinné duše. A proto na tebe budu mít prosbu."
"Ne, ne to neudělám. To nezvládnu. To nedokážu," přerušil ho Snape.
"Severusi, poslouchej mě. Musíš Draca zachránit. Mě už nezachráníš, ale Draco má celý život před sebou. Slib mi to Severusi. Je to mé přání. Jestli nastane ten okamžik, musíš mne zabít místo něj."
"Ne," řekl Snape a po tváři mu tekly slzy. "To neudělám. Nemůžu zabít největšího kouzelníka všech dob. Nemůžu zabít člověka, na kterého se upíná naděje celého národa. Nezabiju jediného člověka, který mi věří."
"A mohl bys dovolit, aby se z tvého kmotřence stal vrah?" Snape jen váhavě zavrtěl hlavou.
"Tak vidíš. A už dávno nejsem největší kouzelník všech dob. Mé reakce jsou pomalejší a zranění horší. A k těm nadějím. Mají Harryho. Vím, že se ti to příčí, ale chci, abys mi to slíbil. Chceš zachránit Draca?" Snape plakaje přikývl.
"Pak mi budeš muset slíbit, že když přijde ta chvíle, zastoupíš ho. Slibuješ mi to?" Snape jen nepatrně kývl hlavou.
"Severusi, musím to slyšet. Mám tvé slovo?"
"Ano, máš," řekl učitel lektvarů. Otřel si slzy a rychlým krokem odešel z pracovny. Brumbál se ještě chvilku díval, jak za ním vlaje jeho černý hábit. Pak se obraz rozplynul a Hermionu, Harryho a Rona to vykoplo zpět do reality.
Dlouho nikdo nic neříkal, Potřebovali čas, aby si to srovnali v hlavě. Až po několika minutách prolomila ticho Hermiona.
"Je," začala, ale hlas jí vypověděl službu. Remus, ale pochopil, co chtěla vědět.
"Tento lístek byl přiložen k té lahvičce," řekl a podal trojici kousek pergamenu, na kterém stálo:
Ano, je to pravda.
Albus Brumbál
"Pane bože," vyhrkla Hermiona.
"Taky nám to vzalo dech," řekla Tonks a rázně praštila do zad Rona, který se začal dusit svou vlastní slinou.
"Nemohli jsme tomu uvěřit, ale vše nasvědčuje tomu, že je to pravda,"řekl Remus.
"No, my už půjdeme, viď Reme?" řekla Tonks, vzala ho za ruku a táhla ho ke dveřím, "Určitě si máte co říct."
Remu sice chvíli brblal, ale nakonec jen pokrčil rameny a při pohledu na stále zaraženou trojici dodal: "A nezapomeňte na ty dopisy!"
"Neboj," řekla Hermiona, " a mějte se!" Pak ještě drkla do kluků a i ty se rozloučili.
"Myslíte, že je to pravda?" zeptal se Harry, když už Tonks s Remem odešli.
"Asi ano. Sám si viděl ten lístek. Možná ještě něco bude v těch dopisech," zauvažovala Hermiona a ihned se vrhla po dopisu určenému jí a Ronovi. Sedla si tak, aby i Ron měl šanci si to přečíst a ihned její oči začaly zběsile přelétávat řádky. I Harry se zajímal co je v jeho dopise.
Milý Harry,
Jestliže čteš tento dopis, jsem po smrti. Pokud je vše tak, jak jsem předpovídal, shlédl jsi před chvílí mou vzpomínku. Jistě máš mnoho otázek a je pro Tebe těžké tomu uvěřit, ale je tomu opravdu tak. Vím, že jsi profesoru Snapeovi nikdy moc nevěřil, že mezi vámi panovala jistá nevraživost, ale pokus se své antipatie k němu překonat. Je pro nás velmi důležitý. Bez jeho informací by Řád nebyl tak úspěšný v boji proti Voldemortovi.
Dále bych Tě chtěl poprosit, abys pokračoval v mém hledání viteálů. Pro tento účel jsem Tobě a tvým přátelům odkázal část svých knih, které se k tomuto tématu vztahují. Dále Ti přenechávám svou myslánku a část svých vzpomínek. Třeba v nich objevíš nějaké spojitosti, které mé stařecké oko přehlédlo. Fawkesovi jsem Tě doporučil, jako nového společníka. Jestli Tě přijal, stačí do ohně říci jeho jméno.
Doufám, že Tě ani nenapadlo, že bys nenastoupil do 7. ročníku. Je důležité, abys měl dokončené základní vzdělaní. Profesorka McGonagallová o všem ví a určitě Ti dovolí opustit školu, abys mohl hledat viteály. Nakonec snad jen, abys nezapomněl co je tvá největší síla. Nepodceňuj lásku, důvěřuj v její sílu, nedělej tu samou chybu, jako udělal Voldemort. Neodháněj od sebe své přátele, i když se o ně bojíš. Nikdo nezvládne nic sám a oni se o sebe dokáží postarat.
Přeji Ti hodně štěstí Harry
Albus Brumbál
P.S.: Guinevra Weasleyová je určitě úžasná mladá dáma. Neboj se o ní a nebraň se její lásce. Budeš ji potřebovat. A nezapomeň, láska hory přenáší.


Při čtení posledního dodatku, byl Harry červený až za ušima. Podíval se na zbytek osazenstva a zjistil, že i oni jsou rudí, jak rajčátka.
"Tak co vám napsal?" zeptal se Harry.
"Že máme věřit Snapeovi, že máme dokončit školu a že se nemáme bránit lásce," shrnul to Ron a dostal ještě červenější barvu než předtím. Harry se na něj usmál vědoucím úsměvem a stejný úsměv pak věnoval i Hermioně. Harry se chvíli bavil pohledem na ty dva, ale pak si vzpomněl na Fawkese. Vyčaroval si proto oheň, a podle Brumbálova návodu do něj šeptl Fawkesovo jméno. Chvilku se nic nedělo, když už si myslel, že ho Fawkese nepřijal, objevily se před ním plameny a z nich vylétl Fawkese i se svým bidýlkem.
"Jsem rád, že jsi tady," řekl Harry a pohladil ho po jeho krásném peří. Hedvika žárlivě zahoukala a tak šel Harry pohladit i jí.
Až do večera procházeli knihy od Brumbála a našli tam spoustu informací. Neprošli ale ani třetinu a usnuli zaslouženým spánkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 6. června 2007 v 18:10 | Reagovat

týjo, naprosto úžasný!!! je to vážně skvělýýýýý

2 Anorien Anorien | E-mail | 9. července 2007 v 17:00 | Reagovat

perfektníííííííííííííí

3 abbina abbina | Web | 10. srpna 2007 v 15:52 | Reagovat

Je to hezky napsaný...všichni se chovají odpovídajíc jejich povaze a to není vždycky tak snadné vystihnout, ale tobě se to povedlo. Obvykle nečtu povídky s Harrym, sem spíš pro poberty, ale u tebe sem udělala vyjímku:))))

4 Ylil Ylil | Web | 10. srpna 2007 v 22:51 | Reagovat

to je skvěle napsaný!!! Asi si už četla HP7, že? no a jestli ne, tak teda klobouk dolů...Ale klobouk dolů i tak...souhlasím s Abbi, že se ti povedla vystihnout jejich povaha...

5 Daze Daze | E-mail | 10. srpna 2007 v 22:56 | Reagovat

Děkuju moc...

Ylil: Už ji mam přečtenou, ale v době, kdy vznikla tahle kapitola ještě nebyla vydaná...

6 Ililik Ililik | E-mail | Web | 12. srpna 2007 v 21:20 | Reagovat

Tak to je síla, ty jsi asi jasnovidka...ta závěť a Snape...prostě dost dobrý a krásně napsaný :o)

7 Enervate Enervate | E-mail | Web | 2. října 2007 v 20:54 | Reagovat

páááni...naprosto bezva super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama